První hárání

Koncem května se nám naše "malá" holčička začala konečně hárat. Abych pravdu řekla, očekávali jsme to trochu víc komplikované, než to ve skutečnosti bylo. Ela není náš první pes, ale protože je podstatně větší a trochu rozdílnější povahy, než ti, kteří s námi žili dříve, nevěděli jsme přesně, jaký to bude mít průběh a vliv na nás na všechny.

Nakonec nás Ela překvapila hned v několika událostech. Nejen že doma byla o samotě naprosto kouzelná a přestala konečně vyhledávat věci, které patřili jen nám, ale dokonce i s pejskama si rozuměla tak, jak před změnou. Jak bývá jejím zvykem, ráda se uráží a dá to najevo odchodem. Tentokrát ale vyhledávala naší přítomnost neustále.

A co považuji za největší úspěch? Nelikviduje vše, co se jí zalíbí, a to nemám na mysli nic z jejích věcí. Snad jí to už zůstane! Za nedlouho bude Elince rok a stává se z ní pomalu rozumná slečna. I když pořád s duší štěněte, které je pro každou blbinu. :-)